V nově budované sbírce Aviatika Leteckého muzea Metoděje Vlacha se postupně hromadí množství zajímavých předmětů. Jedním z nich je i volant, jehož vzezření by v mnohých vyvolalo zdání, že patří do kabiny některého z nákladních automobilů z dob dávno minulých. Pravdou však je, že jeho původ i využití jsou mnohem zajímavější. Jedná se totiž o volant ručního řízení letounu, a to nejen tak ledajakého.
Kokpitem, ve kterém se při pilotáži mohli oba piloti doslova „strhat“ při otáčení tímto volantem, byl totiž velký německý bombardér z první světové války Zeppelin-Staaken R. VI. Ten patřil mezi vůbec největší stroje, zapojené do bojů na východní i západní frontě ve finální fázi Velké války (jak se také nazývá první světový konflikt), tedy v letech 1917 a 1918.
Jeho rozměry byly na svou dobu opravdu impozantní. Dvojplošník v kostře ze dřeva, kde spojovací kování bylo vyrobeno z duralu, měřil na délku 22,1 m. Rozpětí křídel dosahovalo 42,2 m a výška činila úctyhodných 6,3 m.
Velmi specifickým prvkem u tohoto typu stroje byl rovněž pohonný systém, seskládající se ze čtyř motorů Maybach Mb.IVa nebo Mercedes D.IVa vždy ve dvou tandemových gondolách, každý o výkonu 180kW (245k) u prvního zmíněného typu, respektive 191 kW (260k) u druhého. Každý z motorů poháněl samostatnou vrtuli. Tažné (přední) vrtule měly dva listy, tlačné (zadní) čtyři. Mezi motory v gondolách měli svá stanoviště dva mechanici s nelehkým úkolem dohlížet na správný chod motorů tak, aby nic nebránilo dosažení maximální rychlosti 135 km/h.
Kromě neustále zaneprázdněných mechaniků tvořil za normální situace zbytek posádky ještě velitel, dva letoun zároveň řídící piloti, radiotelegrafista, tzv. palivář a tři střelci. Celkem tedy 10 osob.
Ve verzi R. VI bylo celkem vyrobeno 18 kusů, sloužících u německých letek (Riesenflugzeugabteilung) Rfa 500 a Rfa 501 v roli účinného nosiče až 2000 kg pum. Další, veskrze obrannou výzbroj tvořily 4 kulomety Parabellum MG14.
Z 18 strojů bylo během bojů ztraceno celkem 10. Čtyři byly sestřeleny a šest padlo za oběť různým nehodám.
Samotný řídící volant o průměru 38 cm má rukojeť vyrobenou z dřevěných lamel slepených k sobě a upravených do podoby kruhu. Paprsky volantu jsou vyrobeny z hliníkové slitiny a rozcházejí se do čtyř stran pod úhlem 90˚. Tyto paprsky jsou uchyceny k rukojeti pomocí zakrytých nýtů.
Na jednom z paprsků je přilepen německým jazykem psaný popisek stanovující, že jde právě o řídící volant ze Staakena, vyrobeného v roce 1917, který však neměl obvyklých 10, ale pouze osm členů posádky.
Snad to nebude trvat dlouho a tento velmi dobře zachovalý exponát zamíří do jedné z vitrín v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha, kamž jistě patří.
Kamil Tomášek
Správce depozitáře Leteckého muzea Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi
